Aerodynamický odpor má s rostoucí rychlostí vozidla hlavní vliv na spotřebu pohonných hmot. Výrobci se proto snaží křivky kapot a ostatních součástí vozu upravit tak, aby souprava jako celek proudícímu vzduchu kladla co možná nejmenší odpor.

Velká pozornost je věnována optimalizaci obtékání čelní masky – zaoblením hran přídě, vhodným tvarováním nárazníku (k omezení průtoku vzduchu do podvozkové části vozidla) a zvýšením horní části kabiny řidiče pro minimalizaci výškového rozdílu mezi budkou a čelní hranou nástavby. Již pouhý výškový převis nástavby o 15 cm může u jinak totožného vozidla znamenat o jeden litr vyšší spotřebu paliva. A tak není-li tato disproporce minimalizována již výrobcem, vůz by měl být vybaven dodatečným střešním spoilerem.

Na aerodynamický odpor má však vliv i proudění v úplavu, tj. za kabinou. I zde jsou nepřítelem ostré hrany, které způsobují turbulentní proudění, a větší meziprostory (zvláště mezi kabinou řidiče a nákladovým prostorem), které umožňují vzdušné proudění ze stran.

Smysl proto mají spoilery po stranách kabiny, v prostoru mezi kabinou a návěsem, na jeho konci a dokonce i zakomponované do podvozku návěsu či jeho stran mezi nápravy.

Možný kombinovaný efekt těchto dodatečných prostředků dle praktických testů může přinést snížení spotřeby pohonných hmot až o 10 %.

Zvláště u dálkové nákladní přepravy by proto všechny výše uvedené spoilery měly být – je-li to technicky možné – maximálně využívány. V případě ostatních typů dopravy v rozsahu, který bude přímo úměrný vytíženosti dopravního prostředku a rychlosti, kterou vozidlo obvykle jezdí. Vynaložené náklady na redukci aerodynamického odporu jsou dobrou investicí, která se více než brzy vrátí v nižších výdajích za (ne)spotřebované pohonné hmoty.

Vliv (ne)správného umístění střešního deflektoru na spotřebu paliva u nákladního automobilu